Když se člověk zajišťuje proti potížím ekonomické povahy, jež by ho mohly v budoucnu hypoteticky nepříjemně potrápit, má vlastně jenom jedinou možnost, jak tak učinit. Musí si prostě něco ze současných příjmů utrhnout od úst a odložit na později.
Ovšem jakkoliv je toto počínání důležité, není ještě ani zdaleka tím jediným, na co by se nemělo zapomínat. Kromě získávání finančních rezerv se je totiž nezbytné postarat i o to, aby jejich hodnota v průběhu času neklesala.

Ať je doba jakákoliv, provází totiž finanční prostředky až na vzácné výjimky inflace, a někdy i devalvace a další komplikace. A když je doba zlá, třeba jako ta, v níž právě musíme žít, pozbývají peníze hodnoty rychleji než jindy. Protože se jim nedůvěřuje, a nedůvěra je spolu s odstavením značné části ekonomických aktivit příčinou toho, že zájem o peníze klesá a jejich hodnota jakbysmet. A čím jsou peníze znehodnocenější, tím jsou na tom ti, kdo si je během doby našetřili, hůře.
Jenže jak tento neblahý proces zastavit? Jak to zařídit, aby naše finanční prostředky neztrácely svoji hodnotu?
Nelze prakticky učinit nic jiného než takové peníze šikovně investovat do něčeho, co je odpovídajícím způsobem zhodnotí. Což bývají v dobrých časech různé cenné papíry, jež ale v nestabilní době jako je ta naše doporučit nelze. Protože je u nich jak možnost zisku, tak i riziko prodělku a klidně i stoprocentní ztráty, a když se ekonomice nedaří, je toto riziko značné.

A do čeho se investuje v dobách zlých? V naší komplikované současnosti vám lze vřele doporučit zlato. Výkup zlata je totiž v tržní společnosti spojen s tím, že toto neztrácí svoji cenu. A dochází-li tak ke znehodnocení měny, dostane člověk při prodeji zlata vždy stejnou hodnotu. Čím jsou peníze bezcennější, tím se jich dostane víc, a člověk je tak vždy na svém.
A jedině v takovém případě má spoření skutečně smysl.